úterý 29. listopadu 2011

Word Bearers

Kolem wargamingu se motám dobře přes patnáct let. Za tu dobu jsem podstoupil natáčení reportáže do televize, rozhovor do rádia a několik výslechů pro různé noviny a časopisy.
Je to vždycky nepříjemné a takřka vždy to vede k buď velmi hloupému nebo směšnému příspěvku novinářské rutiny. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by měl zájem o pochopení té hry nebo komunity. Vždy jsem v očích těch pisálků viděl jen hlad po senzaci. Nikdy zde nebyl zájem o poznání aktivity, kterou tráví čas skupina lidí. Lidí napříč třídy, politické názory, vzdělání, náboženství. Lidi různého věku, schopností, v různém rodinném stavu. Vždy  byla snaha na nás nahlížet jako na sektu nebo aspoň bandu dětinských chlapů. A přitom to není vůbec pravda. Díky tomu, že je nás poměrně početná komunita a díky tomu, že se rekrutujeme ze všech společenských vrstev nás nikdo paušalizovat nemůže. Jediné, co máme opravdu společné je fakt, že se nám líbí stolní hra, kde se objevuji figurky. Na téhle úrovni paušalizace se nelišíme od kuželkářů. Sakra.
Nic s tím ale neuděláme. Odkaz na následující článek jen dokazuje, že to není naše specialita.
122nd Cadian

Jediné, co mě napadá je nedávat "nepříteli" munici. Pokud se budete s někým bavit o Warhammeru (a jiných hrách), tak se zdržte veškerých výkřiků spadajících do říše Khorna i diskutování motivačních prostředků imperiálních komisařů. Nic z toho nebude pochopeno jako čirá radost ze hry - tak jak to cítíme my. Naopak, bude to použito jako jasný a nezvratný důkaz o našem spojení se satanisty, nacisty, anarchisty, monarchisty, teroristy a kdoví s kým dalším.

Žádné komentáře:

Okomentovat