Jak jsem válčil se Srbem - den první

Rok se s rokem sešel a já se opět našel v podvečer odjezdu, jak balím figurky, nešťastný, že mám málo nahráno, že nemám pořádně přečtená pravidla, která mi předevčirem přišla a že je to vlastně celé nahovno. Potlačil jsem chuť na něco konopného kolem krku a šel spát. Lepší už to nebude....

Co vlastně ETC je? Jestli se nepletu, tak je to už po deváté, kdy se pár stovek nadšených hráčů z celého světa (jo, jsou šílenci, kteří si koupí zpáteční letenku Wellington - Belgrade, jen aby si cirka pět dní házeli kostkama) sejde na jednom místě a hrajou Warhammer (a poslední dobou i Flames...). Většina z nich to pojímá kompetitivně - no prostě chtějí vyhrát a tak má akce docela šmrnc. Něco jako Zlatá tretra. Aspoň kdyby byla jediná na světě. No a pak tam jedeme my. Když se mě lidi mimo herní komunitu ptají na to, jak to jako hrajeme, tak se jich ptám, jestli ví, jak asi vypadá jamajský bobový tým. Většinou pochopí...

Team Czech - We fight for the cookies!

Vedle hráče je samozřejmě důležitá i armáda. Na ETC vždy koukáme, co všechno jde postavit (díky komunikačním technologiím to tušíme) a hlavně jak se to vlastně hraje (a to pak dost čumíme - aspoň teda já). A proto mě letos obzvlášť těší, že jsem měl list vyladěný skoro do dokonalosti.
Jsem stavěn jako první nebo druhý obránce, takže moje armáda ani tak nepotřebuje svaly, jako sádlo a podlé triky ('sem já!). A to se nám s Goranem povedlo skvěle.
Imperiální garda je skvělá ve schopnosti utrpět neskutečné ztráty a přitom neztratit nic na efektivnosti. Disponoval jsem sto vojáky, kteří, když zemřeli na správném místě, tak to bylo zcela v pořádku. A zabít sto gardistů není až taková trivka. A jako správný gardista mám i nějaké ty tanky a kanóny. A pár inkvizitorů, kteří tomu dodají pár triků. A pár lstivých Vlků, kteří tomu přinesou ještě další triky.
Cut the crap, armáda fungovala dobře. Jen ten vrchní byl nějakej divnej....
ČR tým, army listy.

Větší část armády na kuchyňském stole

Protáhlý úvod máme za sebou, cestu přeskočíme, protože cokoliv se stane v Mondeu na ceste do Srbska v Mondeu zůstane. A pojďme konečně do prvního dne, do první bitvy.

První hra: Bělorusko, Alexander "Erle" Ivanov, Tyr + Nec

Hrál se dlouhý deployment, mise se skládala z Big Guns Never Tire, kartiček dolázavaných na počet kol a samo KP a dalšího smetí (někdy později detailněji popíšu bodování misí, bude to zajímavé)

Hezké terány by Matic, ale skoro ýádný LosBlock. Kromě přerostlého bastionu...

OK, tak jsem si nejdřív chvilku popřemýšlel, jací lidé asi můžou jezdit na turnaje ze země ovládané rudým diktátorem, ale pak to hodil za hlavu. Erle byl v pohodě a já budu doufat, že doma po večerech nestřílí do disidentů. Představil jsem se mu jako Krabák a šli jsme hrát.
Moc jsem netušil, co má jako jeho armáda dělat. Přišlo mi, že to krapet překombil, ti Nekroni sice přinesli nějaká kombíčka, ale ne dost aby zaplatili body a KP.

V prvním kole dám nějakou střelbu, ale nic extra. Je to daleko a není na co střílet. Erle práskne do tyrantů a zkusí FB na rhinu. Ale vozidla jsou už teď tuhá (o čemž se přesvedčím i já). Veilou a trikem posune immortály na dostřel a začne glancovat Wywernu. Už jsem vám říkal, že jsou vozidla tuhá? Ty v coveru obvzlášť.

Tam někde vzadu je nepřítel.

V druhém kole mi nejdou rezervy, což je docela ok. A nastává konečně pořádná střelba. Cryptek dole, z jedněch imm zůstane jeden, lordi na posledních životech, zapinováno. Zahraju nějaké kartičky, takže zatím dobré.

Už je vidím výrazně lépe. A Coteaz stojí ale fakt blbě. Má být v patře, zhruba v místech, kde je bližší mortar.

Erlemu příjdou swarmy a jen jeden Mawlock. Ten si blbě odskočí a blob z něj sundá pět woundů (Coteaz o tom věděl). Tyrant dorazí rhino a ještě nějaká další střelba, ale no big deal.

Moje kolo tři a přijde útočný blob z outflanku. A Erle zahraje svůj super trik, o kterém jsem neměl tušení. Když mě přijde rezerva, tak on může out_of_sequence přivolat své DS rezervy (čti, ty dva blbé Mawlocky). Zas kombo z dob před aliencema.... ach jo...

Právě se o blbém postavení Coteaze dozvídám tou tvrdší cestou.

No každopádně, teď už se M. trefí a Coteaz failne první LOS!.

Nekroni jsou tuhoš kempoš a Tyranti jdou hasit týl.

Konskripti tohodle hajzlíka navážou do boje a toho načlého zabijeme. Třetí si skočil blbě a je odsunut do jiného rohu. Likviduji poslední immortály, zůstáva jen Lord a dva speciálové. Hraji nějaké kartičky a vcelku ok.

Trochu jiný úhel.

Erle stahuje tyranty a začne boj o blob v jeho týle, kdy umřou jedny swarmy, jeden tyrant a blob se změní na silně chudokrevnou skupinku.

Priest to nedal. A pak ještě 36 chlapů. Čistá výhra pro gardu :)

V pátém kole je konec a jdeme počítat. Dopočítáme se na 13:7 pro mě. Zpocený a unavený se nadechnu a vidím zbytek týmu v sestavě sedláci u Chlumce. Jdu si dát pivo a kafe...

Druhá hra: Island, Kristoffer "Commander Clueless" Touborg, Eldar

Nebudu tvrdit, že jsme nečekali, že nás Bělorusové zavěsí, to ne. Takže nám to ani moc nepodlomilo morálku. Když jsme dostali Island, tak jsme pochopili, že jde do tuhého. Jamajak vs. Kajmanské ostrovy, SuperSlalom. Faerské ostrovy už pár let tým namají, takže nemůžeme na turnaji potkat větší lamy, než Island (no offence, jsou to super kluci a hrají to jen o malinkatý stupínek hůř než my - jak se ještě dozvíme...). Jestli tohle prohrajeme, tak budu brečet...

Kris si mě vybírá, což mě docela překvapuje. No asi jim nevyšel pár a chce to uhrát na remízu. Fair enough.

Konskripti dostávají tajný rozkaz: Decoy

Hrajeme šikmý deploy. Čtryři hlavní objectivy, kartičky dolízáváme do tří.
Pěkně si vyhraji hod o deploy a obsadím si růžek. Je to diagonála, takže nemám šanci dostřelit všude. Předpokládám, že se Kris stáhne za LosBlock a bude mě serpent shieldama bombardovat mimo dostřel. S tím nic moc nenadělám.
Roztáhnu LC, abych aspoň nějak hrozil na obou stranách.

Wywerny dostřelí někam na druhou Serpentu, LC nikam.

Deploy Eldarů nasvědčuje plichtění, takže Krisovi nechávám první kolo.
Ten posouvá Serpenty, Seerem zakouzlí Shrouded a opře se palbou do konskriptů. WTF??!! (po konci bitvy se dovídám, že Kris ještě nikdy nehrál proti Astra Militarum, to vysvětluje mnohé).
V mém kole nahodím přehozy na blob, následuje NoCover rozkaz a vypukne palba. Mrtvá Serpenta, mrtvý Seer, mrtvý obsah Serpenty.

Tři Kill Pointy, FB a StW v prvnim kole.

Jedeme dál, Krisovi přijdou jedni SPideři a jedny biky. Motorky frčí ke mě pro jeden objective a pavouci se snáší za blob. Už se chci zeptat jestli víže ten černoch s orlem je Coteaz, ale má chytřejší levá ruka mi jednu natáhne a držím pec (Když prohraješ s Islandem, tak budeš nosti zaječí uši! Tak nefrajeř, ještě ne...).
Bohyně Náhoda pláče nad Krisem, tak se se mu pokusí pomoci scaterem směrem od Coteaze, ale prostě není kam. Kris šťastně naskládá pavouky do růžku a s úsměvem si oddechne, že se tam vešli a nemishapli. Pak mu je všechny zastřelím.

Necelých 11 palců od Coteaze

V druhém kole přijedou vlci v rhinu a začnou otravovat u jednoho objectivu. Zastřelím trojku motorek. Něco dalšího oťukávám a střílím na vyrazivši Kompenzátory. Nic extra, ale kontroluji celý stůj, je to dobrý.
Druzí pavouci už se poučili a sednou dobře. Popoběhnou a vyhodí do povětří Wywernu. Nic, co bych mohl ovlivnit. Zbytek armády šikanuje vlky, nemám s tím problém.

Jo, tohle už je lepší místo.

Útočný blob se objeví u Krise a exne další motorky. Pavouci dostanou full disco, předvedou velmi pěknou řadu úspěšných save a umřou. Nějaká sporadická palba do blížících se knightů.

Disco ON

Disco OFF

A opět, jaká to náhoda, stará kozí stezka vedla do týlu nepřítele...

Levý má poslední wound, ale nevím, jak ho dorazit. Není potřeba riskovat.

Už se nic extrémně drastického neděje. Jednoho knechta s posledním woundem odchytím konskriptama aby mi nedělal žádný bordel a druhý donutí tanky vycouvat z objectivu.

Hey fellas... slyšeli jste někdy o multiple charge?

V týlu eldarů zůstane jedna pětička DA a možná jedna serpenta. Hra se ukončí hodem v pátém kole. Ztrail jsem jen dva KP a držím dostatek objectivů. Dotlačím počty na 20:0. V podstatě nemožné pro armádu mého typu. Ale tady protihráč pomáhal natolik, že byl vlastně spoluhráč.

Da šlus.

Zbytek týmu pracuje s podobným nasazením, takže ok. Máme první výhru, končí den a my jdem do sprch s pocitem, co maj rváči a těšíme se na další den. Jajch, realita si již připravuje svoji ledovou pazouru aby nás chytla pevně za koule (u Siháji prohmátla) a už nepustila. Další pokračování bude drastické. Radši to snad ani nečtěte. Já to možná ani nenapíšu....